River Kingdoms

Vyhlazení pavoukovců a průzkum podzemí

18th session

Zápis do deníčku Oggurata, budoucího Boha

23. Arodu 4696 AR

Milý deníčku, dneska jsem se po dlouhý době vrátil ke svým orčím kořenům.
Po tom co jsme dostali přes držku vod pavouků, tak jsme takticky zdrhli. Mě Oggyho zahnali na útěky trapný domácí škůdci. Odporný paraziti. Zapřísahal jsem se, že je je rozdrtim na prach. Snese se na ně můj boží hněv.

Já s Queen jsme zdrhli mezi prvníma a po chvíli jsme se potkali se zbytkem party. Vyléčili jsme se a hned šli zpátky. Nalil jsem do sebe lektvary, Gildan mě rozsvítil kouzlama jak vánoční stromek a já se kompletně poddal zuřivosti a instinktům. Cokoli ke mě přišlo chcíplo. Bolestivě, hnusně a bez vyjímky. První kořistí se stal ten největší macek z pavouků. S vyceněnejma tesákama radostí sem sledoval jak padá k zemi. Pro jistotu jsem mu ještě rozšláp tu jeho vodpornou palici.

Kouzelnice nikde nebyla, tak jsem šel rubat ty divný pavoukolidi, padali jak hrušky, neměli šanci. Moje pěsti nesli smrt. Byl jsem bohem který se mstil. Byl jsem nepřemožitelnej a vztek mě přes všechnu bolest hnal dopředu. Jed na mě neměl žádnej vliv a v zádech se mi utábořila babča Matilda, která mě pořád léčila. Za chvíli se ke mě schoval i Gildan. Stal jsem se stěnou a zároveň kladivem proti nepřátelům. Jediný na co jsem byl schopnej myslet bylo zničení těhlech odporností.

Pak už si pamatuju jen jak se vobjevila pavoučí čarodějnice, byla větší a hnusnější než předtim. Podivala se na mě, řekla pár slov a já cejtil jak se mi do hlavy zabod studenej hřeb z magie. Najednou jsem žil jednou myšlenkou a chtíčem jí vykonat. “Zabij své přátelé,” zněl příkaz a já neměl šanci se mu ubránit. Zuřil jsem vzteky. Měl jsem doslova tmu. V tuhle chvíli ode mě naštěstí byli všichni dost daleko. Teda skoro všichni. Queen u mě věrně stála. Netušila co přichází. Nejspíš se na mě v tu chvíli ani nesoustředila, stála mezi mnou a pavoučicí a snažila se mě před ní ochránit. Naslepo jsem se rozmáchl a zasáhl jsem. Cejtil jsem jak moje pěst dopadla na měkkou srst, cejtil jsem jak se pod mojí silou lámou její kosti. Pak už jenom zakňučela a umřela. Z vočí se mi draly slzy, který smyly poslední zbytky hlavu voblbující magie. Už jsem zase byl zbraň a byl jsem vodhodlanej pavoučici roztrhat nakousky. Kvothe mě poslepu navigoval. Já došel na pozici a dal jsem do toho celou svou duši, neexistovalo nic jinýho než potřeba tu zkurvenou kreaturu zabít. I slepej jsem jí zasáhl a pak už neměla šanci, nepřestával jsem ani když byla na zemi, pokračoval jsem dokud jsem jí nerozšlapal na sračky. Byl jsem celej od pavoučích vnitřností. Po chvíli jsem vychlad a s tim se mi i vrátil zrak.

Přišel jsem ke Queen, kleknul si a děkoval jí a zapřísahal se, že už pro mě nikdo nikdy neumře. Vzal jsem si dráp na památku a nechal jsem jí tam, věděl jsem, že lidi se pohřbejvaj, ale u zvířete jsem o ničem takovym nikdy neslyšel. Doma v Urgiru se nic takovýho nedělo, Bauglir, mi nikdy nic takovýho nevyprávěl a v kláštěře jsme nemohli mít žádný zvířata, kromě nějakýho dobytka. Gildan s Kvothem sice navrhovali, že bych jí měl pohřbít, ale mě připadalo hezčí aby se vo ní postarala příroda a tim mohl pokračovat koloběh. “Smrt je jen další cesta, kterou musíme jít,” řikával vždycky mistr Bauglir.

Odpočinuli jsme si dali jsme se dohromady a šli prohledávat ruiny, na jednom sloupu jsme našli ďolík ve tvaru tý pavoučí sošky co měla ta pavoučice. Strčili jsme jí dovnitř a votevřeli se dveře a před náma byli točitý schody vedoucí fakt hluboko. Vzpomněl jsem si na Země Temnoty, hluboko pod Urgirem, vodkaď jsme my orci a trpaslíci a jiná verbež přišli. Nejspíš to nebude vono, ale pokud jo tak chytnu partu pod krkem a vodtáhnu je na povrch. Temný Země jsou plný Drow, Duergarů a jinejch podobnejch kříženců a zmutovanejch hovad, není to tam hezký.

Když jsme došli na konec schodů byla tam divná čtyrruká socha s nějakou hádankou. Hádanky nejsou moje silná stránka, tak jsem to přenechal vodborníků. Vodborníci vyvodbornili že projdem všechny dveře a pak se uvidí. Plán nic moc, ale zněl vodborně, tak jsme šli k prvním dveřím a jen co jsme je votevřeli, tak jsme padli na hubu vomráčený, probudili jsme se v divný místnost plný zrcadel s tančícíma lidma. Vzpomněl jsem si na tu dobu v baráku Bezzduchejch, kde se v podobnym zrcadle rubala Mei’Xiu s tim malim pišišvorem. Už si nepamatuju jak mu to řikali. Ale nedávno na něj padla řeč u tý prolhaný Norny. Každopádně zpátky do divný místnosti s divnejma tancujícíma zrcadlo-lidma. Kvothe se velmi neohroženě vrhnul dopředu načež dostal čočku. Plamen mu sežehnul vobočí, ale jinak se hezounovi nic moc nestalo. Chvilku jsme jen tak stáli a házeli kusy mýho nepotřebnýho inventáře po celý místnosti. Vočividně to nebyli pasti. S kvothem nám hned došlo vo co go, vzali jsme se do tanečního postoje a šli jsme na to. Sem tam jsme sice trochu zaškobrtali, ale dostali jsme se na druhou stranu, všichni byli sice trochu pocuchaný, ale jen Bábi Matilda vypadala nad hrobem, ale to vona furt. Snad nám nepojde na infarkt nebo něco podobnýho. Stáli jsme v úzký chodbě a s dalšíma dveřma, Gildan sice něco mektal vo vodpočinku, ale nikoho to nezajímalo. Všichni se odmítali Oggyví jak dlouho muchlovat na chodbě vo velikosti 4,5 × 1,5 metru. Gildan byl dost zklamán, že se nebude moct tulit k mé mužné hrudi a byl pěkně protivnej. Rozhodl jsem se jít pořešit dveře.

Zpoza dveří hrála muzika a byli slyšet lidi. Tak jsem si řekl, že vodborník je vodborník a prostrčil jsem Kvotha dveřmama. Vevnitř byla spousta lidí s maskama a všichni tancovali. Bylo to jako v hospodě když se tam vobjeví bard, ale tadyto bylo takový víc fajnoví, míň chlastu a vošmatávání, víc masek a drahejch šatů. Jakmile jsme vešli tak kapela přestala hrát. Kvothe a já jsme na sebe rychle hodili převleky, takže jsme byli naprosto nenápadný. Gildan neměl masku ani pořádný šaty a jen se dál ksichtil. Matilda na sebe hodila hrnec. Bonusový body za kreativitu! Nějakej fajně voblečenej týpek nás začal zdravit, já mu začal vodpovídat. Načež mi Kvothe voznámil, že mám držet hubu a vypadat nenápadně. Plán se mi zamlouval, tak jsem se nenápadně vypařil k bufetovýmu stolu a šel jsem do sebe klopit žrádlo.

Comments

Gildan: 26044xp + 100xp (Zápis) + 100xp (Cesta do fort inevitable) + 150xp (Seznámení s Garl and spol.) + 100xp (Cesta do Thornkeepu) + 100xp (Nalezení ruin) + 15xp (Zjišťování o Mei) + 10xp (Uplácení stráží) + 125xp (RP) + 1650xp (Boj s Pavouky) + 100xp (Prozkoumání sochy) + 250xp (Taneční lekce) + 125xp (RP) + 1xp (Čaj) = 28870xp
Hero Point: 3 – 1 = 2

Kvothe: 25268xp + 100xp (Cesta do fort inevitable) + 150xp (Seznámení s Garl and spol.) + 100xp (Cesta do Thornkeepu) + 100xp (Nalezení ruin) + 25xp (Domluva s rangerem) + 75xp (Vetření se ke Garl and spol.) + 150xp (RP) + 1650xp (Boj s Pavouky) + 100xp (Prozkoumání sochy) + 250xp (Taneční lekce) + 125xp (RP) = 28093xp
Hero Point: 3 – 1 = 2

Oggy: 25441xp + 100xp (Cesta do fort inevitable) + 150xp (Seznámení s Garl and spol.) + 100xp (Cesta do Thornkeepu) + 100xp (Nalezení ruin) + 15xp (Vyprávění, co se dělo s Nornou) + 125xp (RP) + 1650xp (Boj s Pavouky) + 100xp (Prozkoumání sochy) + 250xp (Taneční lekce) + 125xp (RP) = 28156xp
Hero Point: 3 – 1 = 2

Lex: 20575xp + 335xp (Nepřítomnost) + 1500xp (Nepřítomnost) = 22410xp
Hero Pointy: 2

Bábi Matylda: 18305xp + 335xp (Nepřítomnost) + 1650xp (Boj s Pavouky) + 100xp (Prozkoumání sochy) + 250xp (Taneční lekce) + 125xp (RP) +1xp (Šikovný otrok) = 20766xp
Hero Pointy: 2 – 1 = 1

hejtmanek96

I'm sorry, but we no longer support this web browser. Please upgrade your browser or install Chrome or Firefox to enjoy the full functionality of this site.