River Kingdoms

Along Dagger River
session 5

12.10. 2015 (9. Desnus 4696 AR)
Gildanův deník
Bylo potřeba jednat rychle. Nějak jsem to s Johanem domluvil. Ne že bych ty peníze tolik chtěl, ale byla celkem výzva předstírat, že ano. Navíc nejsem charita a ostatní by mě asi sežrali zaživa, kdybych mu Annu nechal jen tak. Nesli jsme mu ji v noci. Spíš jsem čekal nevyžádané setkání s někým z Gildy vrahů. To se nekonalo, ale potkali jsme strážného. Pan důležitý měl asi neodbytný pocit, že musí vědět, kam jdeme. Anny si ani nevšiml. Úplatek si vzal, ale po svých nešel. Nemám rád lidi, co neví, co chtějí. Kouzlo toho hlupáka složilo a my jsme se mohli vypařit.
Pak jsme týden strávili v Daggermark. Něco jsem si studoval a trénoval, taky jsem sehnal nějaký tabák z dovozu. O odstranění toho člověka, který se nelíbí Johanovi (de Arie nebo tak nějak) nepadlo mezi námi dál ani slovo. Vrahové nejsme a nezabývali jsme se tou záležitostí. Nikdo další asi taky ne.
Celý týden jsme využívali Johanovy pohostinnosti. Ten člověk vypadá na opravdu zapáleného sběratele. Pod domem má sklep velký snad přes půl bloku a určitě vlastní plno relikvií, na které se mu tam práší.
Po týdnu nám Johan s Mei-Xiu řekli, co je cílem Spodního Proudu, a do organizace nás za naše zásluhy přijali. Jde jim, tedy teď už i nám jde o to sesbírat stránky Knihy Soumraku dříve, než to udělají její tvůrkyně – Tři Sestry, bájné první hagy, kterým kniha nesmí padnout do rukou. Kromě nich a Spodního Proudu by Knihu Soumraku rádi získali také kněžky Gyronny, elfové (míněno elfové z Hymbrie) a také vládci River Kingdoms.
Naše první pověření bylo podívat se po cirkusové principálce Cassandře, člence Spodního Proudu, která se asi někde zadržela cestou k Johanovi. Spojili jsme to s pochůzkou Mei-Xiu, která doručovala zprávu do Wilkensmontu. Tam jsme dopluli po řece. Po dni cesty na vodě jsme se začali shánět po informacích o Cassandře a cirkusu Nocturnal. Já jsem ještě chvíli zůstal s Mei-Xiu a předal jsem jí tabák. Konečně se jednou netvářila tak flegmaticky. Asi to nebylo jen tak nějaké listí. Dokonce to brala jako splnění dohody a rozpovídala se o Černém Princi. Prý by jeho osoba mohla souviset se zmizením hag. Zakladatel Spodního Proudu se totiž sice pokusil zničit Knihu Soumraku, i když ji místo toho jen rozmetal na stránky, ale už se mlčí o tom, co se stalo s ním nebo s hagami.
Když jsem našel Kvotheho, zrovna mu nějaká babka sáhodlouze vykládala, co všechno ji bolí. Zmlkla, až když jí Antrax nabídl mast na bolavá kolena a lektvar na omládnutí. Resp. změnila téma a vyklopila, že cirkus tu byl a že Cassandra se bavila s nějakým námořníkem. Taky zaslechla jméno Felkenwor. Babka vypadala spokojeně a prý doktora Martina Swarovskeho doporučí svým známým. Těch hloupých lidí je mi skoro i líto, ale můžou si za to sami.
Poznámka: Asi by bylo zajímavé, kdyby někoho už tady napadlo říct Mei-Xiu o zmínění Felkenwora, ale nikomu to tehdy nepřišlo tak zajímavé.
Vyrazili jsme tedy po stopách Cassandry pěšky směrem na Daggermark. Po dni cesty v jednom záhybu se z řeky vynořil obří krab s fakt příšernou babiznou. Vypadala tak ohyzdně, až se z toho Oggymy a Loreeně rozklepaly nohy. Jinak nic moc. Krab vcelku drtil Kvotheho, ale ostatní tu hagu poměrně rychle anihilovali. Krab ale utekl. Poslední slova hagy: “Má paní vás stejně viděla!” Vzhledem k našim informacím by mohla sloužit Gyronně. Jenže “její paní” by v tom horším případě mohla být i jedna ze Tří Sester.
Antrax se opět nezapřel. Dal si tu práci a vynesl čarodějnici až k mým nohám, kde ji samozřejmě naporcoval!
Následují začmárané řádky ###################### Lituju toho, že jsme toho mutanta nenechali hnít ve vězení ################## polointeligentního ###############################
Po dalším dni cesty se nám k večeru vynořil na obzoru cirkusový stan. Ovšem čím jsme se přibližovali, tím jasnější bylo, že něco není úplně v pořádku. Místo bylo jako po bitvě. Mrtvoly, chaos. Cassandru jsme naštěstí našli v pořádku. Jejich cirkus přepadly monstra jako ježibaby, trollové, nagy a další. Přežili jen díky tomu, že jim pomohl Felkenwor a jeho soukromá armáda tetování, ale přesto monstra odvlekla s sebou některé jako zajatce. Když si Mei-Xiu přečetla psaní od Felkenwora, prohlásila, že tohle bude muset jít vyřídit. Měli jsme dvě možnosti. Jít s Cassandrou najít její zajaté přátele nebo pomoct Mei-Xiu, která vypadala opravdu ustaraně. Slíbili jsme pomoc Mei-Xiu. Ujistila nás, že nám bude neskonale vděčná. Vypadá to, že nám konečně důvěřuje.

View
Daggermark - město
session 4

6.10.2015 (30. Gozranu 4696 AR)
Zápis do Kvotheho Kroniky
Spokojeně jsem si potěžkal váček s nově nabitým bohatstvím. Prodej hůlky vydělal pěkné peníze, ale nemohl jsem se ubránit pocitu, že jsme jí možná neměli dávat z ruky. No, ale už se stalo.
Trogu jsme nakonec podle naší dohody pustili. Anthrax z toho teda nebyl nadšený.
Sbalili jsme se a vyrazili cestou k našemu původnímu cíli- Daggermarku. U večerního ohně jsme přemýšleli, co ve městě můžeme najít, třeba tam bude nějaká práce. Rozdali jsme hlídky a šli spát.
Uprostřed noci mě budí Loreeny kvílení. Promnu si oči a vypadá to…že jsme pod útokem? Lorena se sklání nad nějakou zraněnou ženskou a zápasí s kočkou. K všeobecnému chaosu přispívají psi, polonazí horalé s kyji a zmatené pokřikování všech kolem. Co si to dovolují, útočit na nás, budoucí spasitele světa?? Pustili jsme se do nich, hlava nehlava a nakonec je sprovodili. Anthrax nám ukázal svojí zvířecí vychytávku, k velké úlevě Oggiho, kterého málem rozcupovali. A Loreena se naučila jak správně manévrovat. Jen ta zatracená kočka nám uteka.
O kousek dál po cestě jsme našli přepadený povoz s mrtvolou postarší šlechtičky. Asi majitelky kočky. Napadlo mě, kdo se asi tak v tuhle hodinu vydává na cesty? Každopádně jsme si odnesli pár věcí, včetně zajímavého přívěsku. Co s kočkou nevím, asi jí Anthrax sní.
Druhý den jsme se konečně dostali do města. Hned po příjezdu se Mei-Xiu vydala za svým známým, obchodníkem Johanem. Takže jsme se přifařili. Ukázalo se to jako dobrý nápad, protože Johan byl přátelský, potřeboval s něčím pomoct a ještě nás pohostil. (Nebrat Anthraxe ani Loreenu na formální večeře. A ukázat jim, jak se používá kapesník, pozn.). Prý by potřeboval “přesunout“ jistou sochu z přídě lodi do svého vlastnictví. A pak taky někoho zavraždit. Ten druhý úkol se mi moc nezdá, ale se sochou pomůžeme rádi.
Vyrazili jsme do hospody na obhlídku. Anthrax přišel s tím, že se nechá najmout jako stráž a sochu ukradne. Tak jsme to chtěli zkusit po dobrém, než tam on vtrhne. V hospodě nás přivítala banda opilců a hostinský s nervózním pohledem. Pochválili jsme mu jeho dekoraci nad krbem, ale když jsme si jí šli prohlédnout, tak na nás promluvila. Ukázalo se, že socha jménem Anna je magická…a umí zpívat. Takže jsem jí nevrhnul odkoupit. Prý bez problémů, za lidových patnáct tisíc je naše. Přemýšlel jsem, jestli už taky nemá dost upito, ale ukázalo se, že to tu celé vyhrál v kartách. Takže karbaník, hm…
Než jsme ale sehnali balíček karet, tak se venku začal dít nějaký šrumec. S nepříjemným pocitem jsem se otočil ke dveřím, zrovna ve chvíli, kdy je rozrazila nepříjemně vypadající postava ve zvířecí kůži s jakýmsi pokusem o maskování. Anthrax se asi v noci vydal na procházku…
Celou scénu jsme užasle pozorovali, když se dryjáky posílený Max vrhnul ke krbu a začal Annu páčit ze zdi. Moc mu to nešlo, takže se bleskový přepad změnil ve vleklou loupež, kdy už i překvapený hostinský vytáhl kuši a začal na něj mířit. O to větší bylo naše překvapení, když přistižený Anthrax se s ledovým klidem zadíval na hostinského, přepočítal svoje šance a začal hulákat „Hué, hué, ahóój. Jak sééé máááš? Dééj mi pivóóó.“ Jeho proměna v dementa proběhla tak hladce, že to málem ošálilo i nás.
Hostinský vypadal zmateně a dokonce odložil kuši. Divadlo ale nakonec nešlo tak dobře, takže při druhém pokusu o sundání Anny se začal srocovat dav a Anthraxe nakonec vyvedli stráže i s hostinským. Toho jsme ale využili my a nyní už sundanou sochu pohotově čmajzli. Opilci bli natolik znuděni mojí přednáškou, že se dovnitř proplížil Oggi a sochu s pomocí Gildanova lektvaru odnesl. Ještě dlouho tu budou kolovat (hezky vymyšlené) legendy o tom, jak se Anna po jednou obzvlášť rušném večeru prostě sebrala a odešla do noci.

View
Cesta do Daggermark
třetí session

29.9.2015 (29. Gozranu 4696 AR)
Poznámky v Gildanově knize
Ošetřovatelka goblinů se nám představila jako Troga. Domluvili jsme se s ní, že když pomůže orkovi Ogimu se zbavit nákazy, necháme ji žít a pak ji i pustíme. V té jeskyni byla ještě kromě gobliního smradlavého zavšiveného obydlí taky část, kde očividně vládla síla přírody. Trny tam bránily ve vstupu. Díky tomu to místo goblini nezdevastovali. Navíc mělo strážkyni. Ta vypadala jako napůl strom, napůl žena. Místo vlasů měla proutí a kolem ní pobíhaly menší rostlinky.
Prohodili jsme s ní pár slov v jazyku Sylvan. Prý místo střeží, aby nikdo nechodil dolu, kde je její zlá sestra. Posledního člověka prý viděla před 300 lety. Také se zmínila o někom zahaleném v temnotě. (Ha, že by Černý Princ?) Tvrdila, že nemá jméno, tak jsme ji pojmenovali Slunečnice. Řekla nám, že pryč nemůže, leda by s ní šla i sestra, a že dolů jít odmítá, ale nás by pustila. Domluvili jsme se s ní, že když jí pomůžeme dostat se pryč, pustí nás dolů a dá nám na oplátku prášek, který uspí její sestru, pokud se nasype do pramene, který rostliny dole zavlažuje. Slunečnice totiž může ven, pokud bude mít aspoň vyklíčené semeno své sestry. (Její nápověda zněla: „Něco ze mě, něco z ní.“)
Ráno jsme si vzali uspávací prášek a její semeno a sešli točité schodiště. Dole nás zaskočila náročnost terénu, který tvořila hustě porostlá země. Hned u ústí schodiště se nacházelo několik mrtvol zamotaných do porostu. Žádné dobré znamení. Co Kvothe neudělal. Sebral větev a hodil ji po jedné z mrtvol. V tu chvíli se čtyři mrtvoly začaly sbírat a z porostu se vynořily ještě dvě obří rostliny, které začaly plivat jakousi nechutnou substanci. Já měl kuši půjčenou od Mei-Xiu už v ruce, takže to ze začátku byla docela zábava. Než se mrtvoly někam dohrabaly, z rostliny v rohu už trčely tři šipky. Pak ale náš hack&slash-ork dostal několik úderů a trefila se do něj rostlina svým plivancem. Takže dostal neodolatelnou chuť jít přímo k ní. Skrz magické sádlo. (Které přivolal – to neuhodnete kdo – Kvothe samozřejmě.) Kvothe to samé, přímo do náručí té druhé. Jenže neměl kde uklouznout. Rostlina mu zastrčila úponky do uší a nevypadal, že by si to zrovna užíval. Ke mně mezitím došly dvě mrtvoly, takže jsem nemohl střílet. Vypadalo to fakt zle, ale zázrakem jsme potyčku otočili. Kvothe se dalším magickým sádlem vyprostil. Já jsem najednou začal uhýbat všem úderům. A Oggurat rozmáznul tu rostlinu v rohu. Poslední dvě mrtvoly padly a zbylá rostlina už šla snadno zničit.
Neměli jsme s sebou ani klerika ani druidku, takže jsem nás léčil já použitím trochu obskurního kouzla, které využívá znesvěcenou vodu, ale jim to bylo jedno. Hlavně, že se rány zacelily.
Průzkum mohl začít. Nejdřív nás zaujalo světlo odvedle. To vyzařovalo magické slunce, které se vznášelo ve vedlejší místnosti. To bude ten inkubátor semen, o kterém mluvila Slunečnice. Bohužel cesta k němu byla posetá trny, takže jsme zkusili vedlejší cestu. Ta se větvila. Menší chodba vedla do místnosti s velkým kmenem čnícím až na povrch skrz strop jeskyně. Dále bylo vidět do malého jezera s ostrůvkem, na kterém byla skříňka. Ale přístupu do něj bránily větve, které samy rostly přesně tam, kudy by někdo chtěl projít.
Zbývala velká chodba. Porost na jejím konci končil velkým plochým kamenem a chodba ústila do místnosti s udusanou hlínou a několika stromy. Zarazil jsem Kvotheho i Oggiho. Ork nebyl moc bystrý ani předtím, ale na bardovi se dost poznamenaly ty úponky v uších. Poradil jsem jim, aby na kámen nestoupali. Kvothe ho přeskočil a ze země vyskočily čtyři mandragory. Jedna ho rovnou chňapla a začala ho drtit. To už jí přistála šipka ode mě z kuše. Pche, učenec, čarozpytec, ale nejvíc paseky nadělám kuší. Boj nebyl moc náročný. Oggurat přeskočil kámen a mandragory by se mohly na hlavu postavit, ale s ním by nic neudělaly. Kámen se nakonec ukázal být samozřejmě pastí, takže jsem měl pravdu. (Jak jinak taky.)
Dostali jsme se do haly se stromy, na zdi viselo zrcadlo a rostly nějaké byliny. Vpravo prostory pokračovaly a nacházel se tam pramen a jezírko. Na zrcadle stálo: „Give me smile.“ Zrcadlo zobrazovalo a odráželo téměř normálně až na naše tváře. Ty neodráželo. Kvothe dýchnul, nakreslil si na tvář smajlíka a zrcadlo se vyklopilo jako dveře. Tajně jsme nakoukli, a jelikož tam byla spousta rostlin včetně jedné humanoidní, zase jsme zavřeli a vrátili se. Kvothe nasypal prášek do pramene. Já mezitím důkladně celé místo prohledal. Všechny jedovaté plody jsem radši sebral a schoval. U jezírka jsem našel pěknou hůl. Navíc byla magická. Dali jsme ji Oggimu. Bojuje dobře a asi ji využije víc než já. Vrátili jsme na povrch, prohodili jsme slovo se Slunečnicí a podívali jsme se po stromu, který rostl z podzemí. Na něm jsme našli plody. Červené kouzelné a zelené jedovaté. Sbalili jsme samozřejmě všechny.
Když už uspávadlo mohlo zabrat, znovu jsme otevřeli dveře se zrcadlem. Ta humanoidní rostlina měla ve vlasech něco, co vypadalo jako semena. Rukama nohama jsem svému kouzelnému přítelíčkovi Chňapovi ukázal, aby jí jedno z nich sebral a přinesl. V tichém pohybu a šplhání se mu nikdo nevyrovná. Semeno sestry jsme zaslouženě získali. Mohli jsme je obě nechat vyklíčit v místnosti s magickým sluncem. Trny dost překážely, ale Kvothe vlezl dovnitř. Asi po třech metrech už to nedával. Kouzlem semena nechal dolevitovat na velký květ přímo pod slunce. Taky se mohl rozhlédnout a všiml si mrtvoly úplně na druhé straně místnosti. Měl nějaké věci. Asi to byl dobrodruh, který sem byl kdysi vpuštěn. Kvothe ho přitáhl hákem na laně a mezitím semena vyklíčila.
To znamenalo naši vstupenku dál. S nimi jsme mohli vejít do prvního jezírka a vzít skříňku. Ukázala se být hrací skříňkou. Nahoře jsme Slunečnici dali semena, aby mohla odejít. Skříňku jsme otevřeli před magickým symbolem v jeskyni. Ten puknul a odkryl dutinu, kde byly desky knihy a zvláštní hůlka přidělaná řetězy. Chvíli jsme ji s Kvothem zkoumali, ale orka to nebavilo, tak ji vzal. Chvíli ji držel, vypadalo to, že na něj nějak působí. Pak se ale řetězy rozpadly a hůlka mu zůstala v ruce. Kvothe si ji vzal a něco s ní zkoušel. Pak jsem si ji půjčil já. Měla snad všechny magické aury a ještě k tomu pěkně silné. Trochu jsem se na ni soustředil a měl jsem pocit jako bych hůlku urazila a ona mě teď zahrnovala výčitkami. Asi nic pro mě. Kvothe ještě něco zkoušel a taky se tvářil provinile.
Rozloučili jsme se se Slunečnicí a vrátili se k povozu. Tam další výčitky, jakto, že nám to tak trvalo?! Mei-Xiu zmlkla, až když jsme jí ukázali hůlku. Za ní a desky nám dala čtyři a půl tisíce. To se bude v Daggermark nejspíš hodit…
Ghoran.png
Saproling.jpg
Gildan_s_Familiar.png
Black_princes_Wand.jpg

View
Vzhůru do River Kingdoms

22.9.2015 (28. Gozranu 4696 AR)
Zápis do Kvotheho Kroniky
Uff, to byla bitka. Už jsem myslel, že tam Ogi vypustí duši a já chvíli po něm taky. No, ale nebudu předbíhat, pěkně postupně.
Před pár dny jsme vyrazili z Vidlákova hlouběji do River Kingdoms. Mei-Xiu nás ani nenechala jet s ní na voze, což Maxe docela podráždilo. Asi proto, že jí teď svoje návrhy musí přednášet z prachu cesty. Cesta ale ubíhala poměrně dobře, jen Loreen mi dvakrát málem urazila hlavu nějakým klackem, co našla ve křoví. Prý se s ním cítí bezpečněji než s lukem a může ventilovat svojí přirozenou agresivitu. Tchunje na to neřeklo nic, jen se na mě tak utrápeně koukalo.
K večeru jsme dorazili na křižovatku, kde již někdo rozbil tábor. Všude kolem byly postavené vozy do hradby a stráže. Mei-Xiu zastavila, tak jsme se šli zvědavě povívat, co je karavana zač.
„Ahoj, já jsem Oggurat, jasný, ale říkejte mi Ogi“, byla první slova, co nás přivítala. Nepocházet od dvoumetrového orka se svaly jako má tažný býk, tak bysme se i zasmáli.
“Co byste rádi?“, zeptal se nás ork. Poměrně slušně jsem mu vysvětlil, že se chceme porozhlédnout kolem a mluvit se šéfem, tak nás k němu odvedl.
Šéf si říkal Sir Loric, nějaký zchudlý šlechtic, co má neustále problémy s gobliny. Prý mu zničili důl, top jednoho naštve. Varoval nás před nájezdy zelenokožců a k naší nelibosti z nás vymámil peníze za nocleh. Alespoň že z něj Max vyrazil kontrakt na gobliní vlajky. Tady to prý může být docela lukrativní živobití. Takže jsme se rozptýlily mezi ostatní tábořící a já si, konečně, našel nějaké slušné publikum. V publiku se ukázala být i jedna šikovná slečna, gnómí kněžka Moonlight. Po představení jsme si spolu šli popovídat na vínem, příjemný večer. Teda skoro. V půlce se za mnou přivalil náš starý známý Ogi, že se domluvil s Anthraxem a že “ Prý je teď taky dobrodruh“. Načež se zmíněný Anthrax vynořil z křoví, popadl Moonlight za nohu a odběhl s ní do lesa. Což mě přivedlo na myšlenku, že mu vůbec nešlo o posilu do bandy, ale úplně obyčejnou diverzní akci. Šmejd.
Nicméně jsme se od Moonlight dozvěděli, že na severu je něco zajímavého, prý jakési zlo a hlavně pozůstatky po Černém Princi. Na tohle jméno Mei-Xiu reagovala zájmem, a taky zachrastěním váčku, takže jsme se rozhodli pro menší zajížďku. I v doprovodu Moonlight.
Tahle cesta už nebyla pohodlná. Všude kolem se ozývalo vytí goblinů a bubny, takže jsme se seřadili do doprovodné formace. Tak mě napadlo, že se courám po lese plném krvelačných příšer jen s loutnou a malým nožíkem v kapse. Najednou mi moje cesta už nepřišla jako tak dobrý nápad…
Moje přemítání předuši děsný rachot. Na cestu se vyřítil trol a za ním banda goblénů. Troll vypadal docela zřízeně, navíc byl ověšený řetězy. Goblini zase vypadali, jak kdyby je už něco sežralo a pak vyplivlo… Chvíli jsme na sebe koukali a pak, k mé velké nelibosti, se do sebe naše skupinky pustili. Loreen vyvolala trávu, která několik goblénů připoutala k zemi, ale trol si to namířil k nám. Zvláštní, myslel jsem, že spíš uteče.
Ogi si postupně podal všechny gobliny, Looren zase mistrovsky rozčísla trolovi lebku klackem. Asi to s tou agresivitou byla pravda. Anthrax se celou dobu nalíval nějakým svinstvem a Gildan…ten se mi někam ztratil. Každopádně jsme s toho vyvázli mírně ohlodaní, ale jinak celí. U trola jsme našli podivné oko na řetízku, přidali jsme si ho tedy do sbírky.
Tahle podivná scéna nám nedala spát, a tak jsme se vydali po stopách goblénů do lesa. Mei-Xiu a Moonlight na nás počkali na cestě.
Po chíli jsme narazili na jeskyně hlídanou dvojicí goblinů. Gildan přišel s dobrým plánem: proplížit se k nim a očarovat je, zatímco zbytek party je sejme. A ono se nám to povedlo, super!
Do jeskyně jsme se tak dostali zcela nepozorováni. Zrovna jsme vymýšleli další finaký plán, když se Ogi rozhodl, že hrubá ssíla řeší vše a naběhl přímo mezi bandu nemocných goblénů. Než jsme se k němu přidali, tak jsme měli vlastní starosti- dalšího trola. Soustředěnému náporu od Maxe a Loreen ale neodolal, takže jsme se pak mohli s Gildanem soustředit na očarovávací pomoc Ogimu. Ten spráskal na hromadu asi půl tuctu zelených prcků, ale jednu chvíli to vypadalo, že zbuší oni jeho. Podařilo se nám však zajmout a vyslechnout jejich ošetřovatelku. Vypadá to, že goblini tu trpí nějako nemocí, kterou se snaží léčit přípravkem z trolů. A jelikož je to nakažlivé, tak se má Ogi asi na co těšit.
Při boji jsem si všiml jakéhosi kouzelného symbolu na zdi, reagujícího na tóny, a místnosti s nějakými rostlinami postavami. Jdeme se na ně podívat.
P.S. Rozhodl jsem se, že si pořídím zbraň.
troll2.jpg
goblin.jpg
magic_symbol.jpg

View
First River meeting - Vidlákov
první session nové skupiny na Strahově

11.9.2015 (21. Gozranu 4696 AR)
Zápis z deníku Dr. Maxe von Anthrax:
Hospodský nasadil znuděný výraz, zkřivil hubu a postavil pivo na stůl. Pivo neměl nikdy dobré, ale poslední dobou ho ani pořádně nenatočil. Radši jsem to nekomentoval. Vypadlo z něho, že už čtyři dny má na náměstí, nějaká jakože nóbl ženská, zaparkovanej vagon a že je divná. A kdo není, že? Mně to říkali pořád, i když jsem se zrovna smál. Ne každej je od narození krasavec a mluvka. Nemám rád seladony a s jedním takovým zrovna sedím u stolu. Když se podívám na ty jeho hebké vlásky, upravený knírek a loutničku, je mi z toho na blití. Kvote prostě není můj typ, za to ta elfí *unda s tím rozkošným selátkem, je docela k nakousnutí. Nesmím zapomenout na toho elfího čaroděje, co prý vždycky odhadne, co se stane. Hahaha. Ještě uvidíme. Hospodský se ještě zmínil o tom, že místní alchymista Vendl již 14 dnů nebyl viděn. Podivné. Každopádně bych to za něj klidně vzal. Laboratoř ve Vidlákově … no, mám jiné představy. Mám jasný cíl a jdu za ním. Vidlákov v něm opravdu nehraje hlavní roli. Dopili jsme pivko a vyrazili na náměstí. Posedávala tam rozkošná čubka v klobouku s doutníkem v hubě. Vedle ní ležel přivázanej velkej vlk, nebo aspoň tak vypadal na první pohled. Hodili jsme s ní řeč. Já, jak je mi zvykem, jsem to do ní šil hned vod začátku, jakože jestli prodá vous toho divnýho vlka a vona, že za 50 zlatých. Skočila na udičku čubka, tak jsem pokračoval, jestli si můžu pohladit kožíšek … hehe, a vona, že jo … Slibně jsem to rozehrál, když mi do toho začali ostatní kafrat. Tak jsem se nakonec smířil s kožíškem toho vlka. Nejdřív vrčel a cenil zuby, ale nakonec se nechal pohladit, když jsem mu dal nějaký to žrádlo. Dokonce si sednul, když jsem mu řekl sedni, a lehnul si, když jsem zavelel, lehni. Ty vole, cvičenej vlk. Prostě mazec. Jo, ta čubka se představila jako Mei-xiu. Pochválil jsem jí tu bestii a pokračoval v seznamování. Vypadlo z ní, že tu čeká na Vendla, že má něco, co ona chce, nebo potřebuje … To je asi jedno, každopádně šlo vo nějakej svitek a nakonec jsem brilantně usmlouval, že když ho přineseme, takže nám dá 1200 gp. Ty krááávo! Říkal jsem si, že ten svitek musí bejt ze zlata, nebo že na něm musí bejt nějaký brutokouzlo. Každopádně jsme si plácli. Všimli jsme si, že místní babky, no vlastně asi celý Vidlákov, měl s dotyčnou paničkou nějakej problém. Prostě se jim nelíbila … Ale co. Mně se docela líbila. Měla kozy, jako vozy, malebnej ksichtík. Určitě by se jí líbilo trošku drsný zacházení … Poodešli jsme a začali se domlouvat, jak to provedeme. Vendl měl barák přímo na náměstí. Okna zavřená, dveře evidentně taky. Loreena se rozhodla, že tam prostě na férovku půjde hlavním vchodem. Přišla ke dveřím, zaklepala a takovým tichým hláskem povídá: „V e n d l e, j s i d o m a ?“. Hrobové ticho. Ty vole, to bych sežral muchomůrku! Chcal jsem smíchy … Gildan čekal u Mei-xiu a s nadhledem vše pozoroval. Myslím si, že určitě už předem tušil, jak to bude … že obejdu barák zezadu a prostě tam nějak vlezu, určitě už tušil, že použiju falchion jako páčidlo. A to se taky, světe div se, stalo! Loreena ke mně doběhla i s prasetem. Než jsem začal páčit okno, tak jsem kouknul na zámek, že bych ho jako nežně pohladil šperhákem … Místo klíčové dírky, tam ale bylo vypouklé místo na kuličku. No, měl to vychytané. Takže jsem to vzal na hrubáka a vylomil okno. Bum !!! Já i Loreena jsme se otřásli, když to u nás vybouchlo. Ta svině tam měla nějakou past. To si dělá kozy ne! Nasranej jako tyranosaurus jsem do sebe vyklopil léčivej extrakt a cítil, jak se mi pomalu zacelujou rány. Miluju lektvary!! Když mi to žbluňká v břiše … Vlezl jsem dovnitř. Za mnou Kvote. Skočil hned do stínu a už z něho nevylez … Stínošlápek. Na takový je třeba dávat bacha, jinak máš za chvíli vykuchaný játra. Sám to mám rád, když můžu kuchnout hezky pěkně zezadu. Jaj, už se těším, až do někoho zabodnu svoje kopí. Hlavně do Mei-xiu … svýho růžováka… Hehe. Prošli jsme dveřmi na chodbu a u dveří si všimli hromady dopisů. (You have 100 unread messages) … No mezi nimi byl i dopis od Vendlovy ženy, psaný abatyší nedalekého kláštera. Tak jsem ho sebral a schoval do gatí. Z předsíně vedly schody nahoru a dolů. Dole zářilo podivné zelené světlo a linul se odtamad podivný dým. Připravil jsem kopí a pomalým krokem jsme scházeli dolů. Stínošlápek Kvote jako první. Panáček je H r d i n a !! Dole se nacházela laboratoř. Uprostřed byl velký kotel, ve kterém se vařilo něco zeleného, kolem zelený dým. Naproti v rohu seděl alchymista a civěl do svitku. Něco si mumlal: „Musím na to přijít, musím na to přijít …“ nebo něco takového. Nebudu to prodlužovat, prostě jsme mu naložili, když si s náma nechtěl povídat. No já to chápu. Kdyby se mi někdo vloupal do domu, tak na něho asi taky nebudu milej … Dostal kopím mezi žebra, Loreena tam přivolala orla, Kvote inspirativně k boji brnkal na loutnu a pak se snažil o něco s vodou … Vendl na nás poslal svoje psy … takové zelené kopy slizu. Pálilo to, když mě to chytlo. Vendl na mě hodil bombu s čoudem. Gildan ho masil nějakejma barevnejma bublinkama. Loreena pobíhala jako splašená klisna sem a tam, prase žralo sliz … no prostě boj jako víno ! Loreena ho nakonec přišpendlila a Vendl padl k zemi. Měl štěstí, že jsem měl dobrou náladu. Už už jsem ho chtěl propíchnout kopím a to by hodně bolelo. To mám natrénované! Trošku jsme očesali. Poté, co jsem do něho nalil jeho lektvar, tak s náma konečně začal mluvit. Pochopil, že hlavním diplomatem jsem tu já a moje kopí. Kvote s ním něco sáhodlouze probíral, já se mezitím zdejchnul i se svitkem, když na schodech narazím na Mei-xiu. Uff. Přišla si pro svitek. Ukecali jsme jí, že za ní hned dorazíme, než to tady zmákneme s Vendlem. Kvote ještě něco s Vendlem domlouval, že mu snad pomůže najít další svitky a snad celou knihu, ze které byl svitek vytržen … Bláhovec. Nakonec jsme se rychle zdejchli a rozhodli se jít i s Vendlem do kláštera za jeho manželkou. To byla taky story. Otevřela jedna zakuklená vochechule. Tak jsem na ní byl vopravdu milej, ale zbytek družiny si to nemyslel. Gildan pořád něco mrlal. To ještě příjde co … Dovedla nás k jeho Míně. Seděla na židli u okna s nepřítomným výrazem a podivnými palčáky na rukou. Mlela nějaký voloviny o nějakých třech sestrách, že až řeka poteče vzhůru, že se otevře brána a bezduchá tvář se objeví a něco o krvi … Hmm. Asi blouznila chuděra. Babatyše … hehe … pak přinesla její věci, co u ní našli někde u řeky. Byl to magický přívěsek s usušeným okem na háčku (hags eye). Když se Míně ukázal svitek, začala slintat, křičet a chovat se nepříčetně. Víc jsme z ní nevymáčkli. Byl to docela kus. Kdyby tak divně neječela a Vendl tam nebyl … No, takový myšlenky jsem rychle zahnal, když jsem uviděl jak jí místo prstů vyrostli pařáty! Byl jsem trošku víc slušnej, než obvykle a to se nelíbilo Gildanovi. Fouknul na mě už podruhý nějaký voblbovadlo. Poprvé v hospodě. Tam jsem mu vysvětlil, že když to ještě jednou udělá, že to bude bolet, a tak jsem ho po řádné výstraze nakrmil pěsťovkou. Složil se na zem jako pytel brambor. Máslo, nic nevydrží. Když se probral, tak jsem mu vysvětlil, že když to udělá ještě jednou, tak že jí dostane takovou, že už se panáček neprobere. No, snad to pochopil. A já umím dát ránu. Vrátili jsme s k Mei-xiu a prodali jí svitek. Prachy jsme rozdělili. Kvote s ní ještě chvilku podivně laškoval. Řekl jsem mu, že by bylo dobré na ní zapůsobit, a nabídnout jí, že jí pomůžeme najít další stránky z nějaký tý knihy. Za každou stránku 1200 gp. Bezva kšeft. Na tý stránce byl začátek nějaký pohádky nebo co a vyzařovala z ní údajně silná magie. Mei-xiu říkala, že je pro někoho shání … a že právě k tomu má toho divnofeyvlka, kterej dokáže tyhle stránky vyčenichat. Hmm, když to dokáže, tak super. My tam naběhneme a 1200 gp je v kapse. Už se těším na další mlátičku. Druhý den jsme se napakovali zásobama a vyrazili směrem k dalšímu dobrodružství …

Účast: Max von Anthrax, Gildan, Loreen, Kvothe
12006329_1010410288981469_6098292483279554453_n.jpg
11988728_1010410358981462_5676779694092308521_n.jpg
12009619_1010410355648129_4381772764636794225_n.jpg

View

I'm sorry, but we no longer support this web browser. Please upgrade your browser or install Chrome or Firefox to enjoy the full functionality of this site.